Ahoj kamarádi, přátelé,
tyto stránky jsou určeny pro všechny kapraře (srdcaře), pro ty, pro které je kaprařina něco víc, než jen honba za nesmyslnými rekordy, za neskutečnými kilogramy, pro všechny, kteří berou kapra jako kamaráda a ne jen jako kus masa, na kterého je doma připravena pánev nebo mrazák. Kdo se naučil kapry pouštět tak ví, že nejhezčí je souboj s krásnou a bojovnou rybou, který dlouhou dobu zůstane v paměti každého z nás. Ta neskutečná síla na druhém konci vlasce a nakonec vrácení života těmto úžasným stvořením. Při prohlížení fotek se Vám pak vybaví každý detail souboje, každá maličkost, na kterou už jste takřka zapoměli. Bohužel, ale ne každý se dokáže chovat ke kaprům a k rybám obecně tak, aby neutrpěli jakoukoli újmu. Těm "opravdovým" kaprařům tohle vysvětlovat nemusím, ale těm ostatním by jsme to ukazovat měli, jinak za pár let nebudeme mít co chytat a budeme marně vzpomínat na ty nádherné chvíle strávené u naší oblíbené vody.
Ještě jednou vítejte a ať se Vám tu líbí.
Radek Zach
Dubnová výprava na Labe
V práci zahrozili, že pokud si nevyberu loňskou dovolenou, tak o ni přijdu. Rozhodl jsem se, že ty 4 dny, které mi zbývaly, strávím na svém milovaném Labi. Co mi trochu kazilo radost bylo, že nikdo s kamarádů neměl v týdnu čas a já tedy vyrazil po létech sám k vodě.
Honba za klenotem
Každý určitě zná ten pocit, kdy na konci montáže visí ryba Vašich snů, nekonečné přetahování o každý metr vlasce a když už se zdá, že je takřka vyhráno, najednou prostě není přáno a rybu ztrácíte. Mě osobně se taková příhoda stala v sezóně 2010 na mojí milované řece, kdy jsem v odpoledních hodinách po několika nesmělých pípancích, v domnění, že se mi na háček pověsil tloušť a nedokáže si poradit se 180g olovem, v klidu došel k prutu, zvedl jej z vidlí a začal dotáčet vlasec.
Nad ránem
….už několikátý den ležím na posteli v mém přechodném domově, pod deštníkem. Je až neuvěřitelné co člověk ,, kaprař“ je ochoten podstoupit, za krátký pomíjivý okamžik rybářského štěstí, když je mu dovoleno sevřít v náručí, němou krásu kapřího těla. A tak nedbám nepohodlí a ukryt za trsem rákosí a křoví, čekám na ten kouzelný tón mého hlásiče.
Partikl v praxi
V dnešní době je v moderním lovu kaprů, trendem neustálá honba za kilogramy. Bohužel i mladší generace rybářů ,,kaprařů“ je touto módou dost ovlivněna a lov kaprů malé a střední kategorie považuje za ztrátu času. Pominu li delší rybářské výpravy, kde se snažím o ulovení velkých ryb a používám techniky a taktiky, které působí co možná nejvíc selektivně na malé ryby.
Jako ve snu
Už dlouho jsem chtěl zkusit chytat v tomhle úseku řeky Sázavy. Z doslechu jsem věděl o záběrech velkých ryb, které si s rybářem pohráli a nakonec jej připravili o vše, co měl na vlasci navázáno. Tento úsek je hojně navštěvovaný rybáři pouze v létě, ale jaro a podzim tu potkáte rybáře jen náhodně.
Honba za klenotem
Každý určitě zná ten pocit, kdy na konci montáže visí ryba Vašich snů, nekonečné přetahování o každý metr vlasce a když už se zdá, že je takřka vyhráno, najednou prostě není přáno a rybu ztrácíte. Mě osobně se taková příhoda stala v sezóně 2010 na mojí milované řece, kdy jsem v odpoledních hodinách po několika nesmělých pípancích, v domnění, že se mi na háček pověsil tloušť a nedokáže si poradit se 180g olovem, v klidu došel k prutu, zvedl jej z vidlí a začal dotáčet vlasec.
Nad ránem
….už několikátý den ležím na posteli v mém přechodném domově, pod deštníkem. Je až neuvěřitelné co člověk ,, kaprař“ je ochoten podstoupit, za krátký pomíjivý okamžik rybářského štěstí, když je mu dovoleno sevřít v náručí, němou krásu kapřího těla. A tak nedbám nepohodlí a ukryt za trsem rákosí a křoví, čekám na ten kouzelný tón mého hlásiče.
Partikl v praxi
V dnešní době je v moderním lovu kaprů, trendem neustálá honba za kilogramy. Bohužel i mladší generace rybářů ,,kaprařů“ je touto módou dost ovlivněna a lov kaprů malé a střední kategorie považuje za ztrátu času. Pominu li delší rybářské výpravy, kde se snažím o ulovení velkých ryb a používám techniky a taktiky, které působí co možná nejvíc selektivně na malé ryby.
Svazovka na západě Čech
Po asi dvouměsíční rybářské pauze jsem vyrazil s Jirkou na další výpravu. Tentokrát padla volba na stoják na západě Čech. Dva dny před výpravou začalo vydatně pršet a to dávalo tušit, že dostat se na místo nebude lehké, protože louka kolem vody bude značně promočená a rozbahněná.
Jako ve snu
Už dlouho jsem chtěl zkusit chytat v tomhle úseku řeky Sázavy. Z doslechu jsem věděl o záběrech velkých ryb, které si s rybářem pohráli a nakonec jej připravili o vše, co měl na vlasci navázáno. Tento úsek je hojně navštěvovaný rybáři pouze v létě, ale jaro a podzim tu potkáte rybáře jen náhodně.
Dubnová výprava na Labe
V práci zahrozili, že pokud si nevyberu loňskou dovolenou, tak o ni přijdu. Rozhodl jsem se, že ty 4 dny, které mi zbývaly, strávím na svém milovaném Labi. Co mi trochu kazilo radost bylo, že nikdo s kamarádů neměl v týdnu čas a já tedy vyrazil po létech sám k vodě.